ZOO Plzeň

Zoo v západočeské metropoli vznikla již v roce 1926 v městské části
Doudlevce blízko centra města. Od roku 1963 působí v současném areálu
na Lochotíně, kde se v roce 1981 sloučila se sousední botanickou
zahradou. Členitý přírodní areál má rozlohu 21 ha a od roku 1996 je
intenzivně přetvářen na
zoogeografický biopark.
Do té doby byla ne příliš pohledná zahrada známa například velkou
kolekcí plazů, chovem ocelota velkého a sovice sněžné, odchovy
plameňáka chilského, hyeny žíhané nebo umělým odchovem kondora
krocanovitého.
Po roce 1996 vznikl Generel rozvoje, díky kterému zanikla řada
nemoderních výběhů a expozic, zvířata i rostliny začaly být
rozmísťovány rovnoměrně po celém areálu, vznikla naučná stezka "Vývoj
přírody ve čtvrtohorách" s
hektarovým lesním
výběhem pro větší skupinu
medvědů hnědých.
Postupně přibývají vzácné a atraktivní druhy, z nichž je nejvýznamnější
příchod mladého páru
varanů komodských,
nejmohutnějších ještěrů světa, v říjnu 1997. Celkově se kolekce
vyšplhala na téměř 1 100 taxonů živočichů zastoupených asi 6 000
exempláři. Pro 23 z nich je veden Evropský záchranný program. Velice
pozoruhodným údajem zůstává skutečnost, že 70% druhů zde chovaných nemá
žádná jiná česká ani slovenská zoo. Od února 2001 slouží po tříleté
rekonstrukci expozice
AKVA-TERA, jakási obdoba Stálé
akvarijní výstavy brněnské zoo, což je samostatný svět v centru Plzně,
kde návštěvníci v biotopových smíšených nádržích poznají bezobratlé,
ryby, obojživelníky a plazy.
Blíže si povšimneme aspoň některých expozic a zvířat. Nový směr vývoje
je patrný například na prezentaci opic, kde místo původních pěti druhů
v jediném pavilonu chová nyní zahrada více než 20 druhů rozložených asi
na sedmi místech. Žádná z nich již v podstatě neví, co je to mříž.
Šimpanzi
mají od léta roku 2000 k dispozici přírodní výběh s trávou, keři a
stromy a současná skupina má proti původnímu páru již 6 členů; podobně
ostrovní nebo přírodní výběhy mají giboni lar, guerézy angolské, makaci
lví nebo lemuři vari a kata. Podobně velké šelmy postupně přestaly být
ve společném pavilonu, vlastní "voliéru" má puma a levhart, dokončuje
se volný výběh ussurijských tygrů a 800 m2 rozsáhlou expozici, která
nahradila řadu drobných klecí a výběhů, mají
lvi berberští.
Lev Vilík má kořeny právě v zoo Brno. Zbytek původního pavilonu šelem
byl v roce 2001 rozsáhlou rekonstrukcí proměněn na africké nokturnárium
s fenky, kaloni, mangustami, damany, ojedinělou kombou Garnettovou a
liškou chama a dalšími menšími savci pod novým názvem
"Tajemný svět africké noci".
A tak by bylo možno pokračovat dál, zvláštním světem je statek 19. století
Lüftnerka s kolekcí domácích zvířat a 400 exponáty zemědělského náčiní,
milovníci rostlin si přijdou na své zejména v sukulentním skleníku
s více než 1 000 taxony polopouštních rostlin Starého světa, v kolekci
plazů upoutají například aligátoři čínští a velké želvy ostruhaté s
téměř 300 odchovanými mláďaty, ale v neotropické části návštěvníci rádi
sledují i dovádění nosálů na stromech nebo nutrií ve vodě. Mezi
nejpopulárnější obyvatele zahrady patří hejno tučňáků Humboldtových,
kteří jsou každý den pro návštěvníky krmeni rybami z rukou
ošetřovatelů. Exotičtí ptáci, savci a plazi jsou k vidění v nejstarším
pavilonu plzeňské zoo který se pro svůj tvar nejmenuje pouze "Tropický pavilon", ale i pavilon "Z".
Pro pohodlí návštěvníků slouží například africká restaurace Kiboko,
stylové občerstvení "sibiřský srub", prodejna "Suvenýry u lemura". Ke
stávajícímu informačnímu systému přibylo v roce 2003 pět digitálních
zvukových infopanelů, které pomáhají v orientaci po areálu i seznamují
návštěvníky s dalšími detaily ze života zvířat.
Plzeňská zoo a BZ zatím urazila asi polovinu cesty ke konečné podobě,
existuje však ještě dlouhá řada plánovaných kroků, výstavba cest,
pavilonů, stájí, expozic, rekonstrukce stávajících objektů, nahrazení
dalších železných plotů příkopy a palisádami atp. Nastoupená cesta se
však jistě líbí nejen zvířatům, která se cítí spokojená a rozmnožují
se, ale i návštěvníkům, jejichž počet každoročně roste a pohybuje se
kolem 250 000.